Bráška a svatba?

3. srpna 2016 v 9:04 | -joe- |  Miscellanea

Život přináší různé chvíle. Většinou nejzásadnější a nejlépe zapamatovatelné jsou ty, které přijdou jako rána z čistého nebe. Stačí jediný okamžik, jediný telefonát, jediné zařinčení zvonku u dveří, jediná esemeska, jediná zpráva na facebooku a najednou je všechno jinak. Jediná vteřina a váš život už nikdy nebude jako dřív.

Jako první se objeví červená bublinka s číslem, kupříkladu jedna. Jeden klik a rozbalí se seznam zpráv. "Hey sis, I´ve got some...". Rozkliknete zprávičku a při dočtení jejího konce vám spadne čelist až na zem a pak ještě tak metr pod ni: "... news, if someone hasn´t told you yet. There´s gonna be a wedding next year. :)" What the fuck? Nehledě na fakt, že zpráva vaší hlavou naprosto nebyla zpracována a nebude ani po desátém přečtení, na druhém konci se objeví "zobrazeno" a tím je dílo dokonáno. Zpráva předána. Úkol splněn. Alespoň na povrchu se to tak jeví. Realita? Poněkud složitější. A pomalejší, v některých případech, minimálně v mém.


Můj bráška že se bude ženit? Můj bráška, který byl vždycky totálně antivztahový? Inu, svět je opravdu zvláštní místo.

Abyste byli trochu v obraze, Matty není opravdu brácha, ale vyrůstali jsme spolu, znali jsme se dřív, než jsme se naučili chodit. Když jsme byli prcci, bydlel hned naproti nám. Viděli jsme se v podstatě každý den, odmala jsme byli nejlepší kámoši. Když jsem se odstěhovala, tak to bylo hrozný, ale časem jsme si zvykli. Pořád si píšeme a aspoň jednou za čas se vidíme. A v nejbližší době se zdá se uvidíme znovu.

Matty byl vždycky ten typ kluka, co byl od holek na míle vzdálený. Buď před nimi utíkal, když ho naháněly, a nebo nenápadně utíkal on za nimi, ale nikdy se neodvážil dát do toho tolik, aby si toho vůbec všimly. Naproti tomu já byla v tom kontaktu vždycky aktivnější, takže celkově u mě vztahy začaly dřív a trochu se toho prostřídalo. No a pak najednou přišla Jenny a bylo to. Z věčného samotáře byl najednou zadaný pán se vším všudy a byli pevní jak beton. Vlastně jsme všichni počítali s tím, že spolu zůstanou už navždycky. I tak mě ta zpráva ale šokovala, je to takové ujištění, uzemnění, že je to fakt pravda. Matty už je velký kluk, už to nebude můj dětský bráška, ale dospělý pán se svou vlastní rodinou. Zatímco já se budu vesele dál plácat ve svém "dětském" světě.

Zajímavé je, že mám kamarádku, která má doma dost podobnou situaci. Má bratra - dvojče. On byl vždycky u holek strašně oblíbený, naháněl jednu za druhou, každou chvíli se zamiloval, s několika z nich krátce bydlel, ale nakonec to nikdy nějak nevydrželo a pomalu je z něho takový ten starý lev salónů. Naproti tomu kámoška nikdy nikoho neměla, věnovala se svým koníčkům, knížkám, škole... A pak ji konečně sbalil jeden rytíř a bylo hotovo, dodneška jsou spolu, mají malý domeček a mimino na cestě.

Když jsem byla malá a mladší, vždycky jsem to strašně chtěla, najít rovnou toho pravého a zůstat s ním navždycky, jako v pohádce. Holt tohle asi není přáno každému. Kdoví, čím si to zasloužili. :o) Je to hezké, ušetří si všechna zlomená srdíčka, stěhování tam a zpátky, srovnávání, vzpomínání... Je to takové čisté. Moc jim to přeju, snad to opravdu vydrží.

No a my prokletí, kteří si nezasloužili pohádku? Však víte, jak to je: when life gives you lemons, ask for tequila and salt! My si zase užijeme spoustu single zábavy, kamarádů, party, svobody, cestování, randění a toho krásného pocitu, kdy poznáváte někoho nového, a možné je ÚPLNĚ VŠECHNO! :o)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 3. srpna 2016 v 11:28 | Reagovat

to je super článek, jen tak dál :-)

2 joeeliot joeeliot | 3. srpna 2016 v 12:44 | Reagovat

[1]: Děkuji :o)

3 Elis Elis | 4. srpna 2016 v 16:57 | Reagovat

Jo tichá voda břehy mele:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama