Fake smile

9. července 2016 v 14:00 | -joe- |  Miscellanea

Skrýváme se za něj skoro každý den. Každý z nás má pro to nějaký důvod, něco, co nás k němu nutí. Někdy jsme si toho naprosto vědomi, někdy je to jen naše podvědomí, kdo celou tuhle šarádu organizuje a automaticky se za nás směje.


Právě teď se na ulici po delší době potkají dva muži. Jeden z nich před několika hodinami zjistil, že ho jeho žena podvádí. Jeho srdce je zlomené. Na otázku "jak se máš" s úsměvem odpoví "peckaaa a co ty?".

O kus dál sedí u oběda pár s jeho rodiči. Maminka už by se ráda stala babičkou. Snacha s nuceným úsměvem odpoví nazpaměť naučenou, opakovaně omílanou frází, že nikam nespěchají. S vědomím, že před týdnem podruhé potratila. Se strachem, že se jí děti nikdy nepodaří mít.

Do třídy plné pubertálních výrostků vkročí mladá učitelka. Je to její první den v práci. Naproti tomu oni mají už dobře natrénováno, jak dát učiteli kapky. Jak si z něj udělat legraci. Jak jej ponížit. Učitelka odchází po pětačtyřiceti minutách zničená, zlomená, se slzami na krajíčku. A úsměvem na tváři.

Skupinka návštěvníků si zaplatí nemalý obnos za vstupenky. Převezme si je profesionálně vystupující průvodce. Stráví s nimi několik hodin, stará se o všechna jejich přání, odpovídá na všechny dotazy. Jeho vědomosti jsou působivé. Jeho výklad hýří vtipem. Lidé jsou nadšení, v návštěvní knize zanechávají pochvaly a odchází domů s dobrým pocitem. Jejich průvodci patnáct minut před začátkem prohlídky zvonil telefon. Zemřel mu otec.


Dostat ze sebe falešný úsměv v době bolesti je posledním hřebíčkem do rakve. O co více v pohodě díky němu vypadáme na venek, o to hůř se při něm cítíme uvnitř. Vyhnout se mu není lehké, když se ale na problematiku podíváme z druhé strany, možná někdy můžeme člověku dovolit, aby se k němu nemusel uchylovat. Například nevrtat do jeho soukromých záležitostí, nerýpat do jejich vztahů, těhotenství, apod. Je to jejich věc. Nikdy nevíme, do jakého vosího hnízda můžeme nechtíc rýpnout a jak jedna naše poznámka či dobře míněná rada může ublížit. Jak se říká: mluviti stříbro, mlčeti zlato. Při pečlivém naslouchání se člověk dozví spoustu věcí, spoustu odpovědí, aniž by položil otázku. Proto taky máme dvě uši a pusu jen jednu - abychom mohli naslouchat dvakrát tolik co mluvit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 9. července 2016 v 14:16 | Reagovat

Já se snažím usmívat se upřímně, když se nechci smát tak to prostě nedělám. Tečka.

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 9. července 2016 v 16:34 | Reagovat

Znám osobně pár lidí, kteří se dostávali do větších a větších problémů - a překvapivě, o to víc se smáli. Upřímně, bylo to až děsivé je pozorovat a mluvit s nimi o povrchních záležitostech každodenních dní.

3 hellga hellga | 5. srpna 2016 v 12:48 | Reagovat

Svet chce jen sirokej usmev, vsechno musi hlavne Vypadat ze jo:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama