Hurá, konec prázdnin!

31. srpna 2016 v 22:04 | -joe- |  Miscellanea
Konečně jsme se dočkali, léto je pryč, je tu prvního září a jde se zpátky do školy. Malí člověkové opět zasednou do školních lavic a z toho plyne co? Přece spousta dobrých věcí! (Pokud ovšem nejste malý lid nebo učitelka, pak to máte blbý.) Kdyby snad chtěl někdo o výhodách pochybovat, nebo si jich prostě jen nevšímá, tak tady máte seznam a koukejte s tím všímáním začít, protože člověk přece musí bejt vděčnej, že jo.
 

Nejprvnější vzpomínka

26. srpna 2016 v 11:00 | -joe- |  Miscellanea

První vzpomínka; chvíli jsem nad tím termínem uvažovala. Co přesně je tím míněno, jaký nejsprávnější význam těchto dvou slov. No vrtalo mi to hlavou tak dlouho, že jsem se rozhodla, že k tomu něco teda zkusím napsat. No ale co teda, že?

První vzpomínku můžeme mít na spoustu věcí. Je tu třeba první vzpomínka ze školy. Nebo první vzpomínka na střední a pak na vysokou. Je tu první vzpomínka na nový byt. První vzpomínka v rámci jednoho vztahu, první vzpomínka s určitou kamarádkou. První vzpomínka na koncert nebo na první slyšenou písničku nejoblíbenější kapely. První vzpomínka na pobyt v nemocnici, první blízký člověk, který vás opustil, první svatba známých či rodiny. No a nebo - což mi sedělo prostě nejvíc - je to doslova a do písmene první vzpomínka. Vůbec. Na všechno, na cokoliv.

Budete si přát?

6. srpna 2016 v 10:24 | -joe- |  Miscellanea


"Dobrý den, můžu vám nějak poradit?"
"Já sem se chtěl zeptat..."
"Dobrý den, můžu vám nějak poradit?"
"Sem se chtěla zeptat..."

"Prosím."
"Děkuji."
"Prosím."
"Děkuji."
 


Bráška a svatba?

3. srpna 2016 v 9:04 | -joe- |  Miscellanea

Život přináší různé chvíle. Většinou nejzásadnější a nejlépe zapamatovatelné jsou ty, které přijdou jako rána z čistého nebe. Stačí jediný okamžik, jediný telefonát, jediné zařinčení zvonku u dveří, jediná esemeska, jediná zpráva na facebooku a najednou je všechno jinak. Jediná vteřina a váš život už nikdy nebude jako dřív.

Jako první se objeví červená bublinka s číslem, kupříkladu jedna. Jeden klik a rozbalí se seznam zpráv. "Hey sis, I´ve got some...". Rozkliknete zprávičku a při dočtení jejího konce vám spadne čelist až na zem a pak ještě tak metr pod ni: "... news, if someone hasn´t told you yet. There´s gonna be a wedding next year. :)" What the fuck? Nehledě na fakt, že zpráva vaší hlavou naprosto nebyla zpracována a nebude ani po desátém přečtení, na druhém konci se objeví "zobrazeno" a tím je dílo dokonáno. Zpráva předána. Úkol splněn. Alespoň na povrchu se to tak jeví. Realita? Poněkud složitější. A pomalejší, v některých případech, minimálně v mém.

Fake smile

9. července 2016 v 14:00 | -joe- |  Miscellanea

Skrýváme se za něj skoro každý den. Každý z nás má pro to nějaký důvod, něco, co nás k němu nutí. Někdy jsme si toho naprosto vědomi, někdy je to jen naše podvědomí, kdo celou tuhle šarádu organizuje a automaticky se za nás směje.

Kam dál